Z dochovaných kronik

Neděle 27. 5. 1973
Podniknuta Expedice Oblík

Čas výchozí: asi 8.30 hod.
Auty jsme dojeli pod kopec. Lidi se otáčeli.
V 9,45 jsme vylezli z auta pod onou památnou horou.
První setkání s lidmi - pár Pražáků tak normálních, až byli nenormální. Továrník Lacina provedl ostrou kritiku jejich nevkusného oděvu. Načež oni odvětili, že je jim záhadou, jsme-liť turisti nebo skupina ochotníků. Tělesně a hlavně duševně čilí jsme stoupali vzhůru. Nahoře jako první stanuly Dana s kamarádkou Jiřinou. Tamo stojícímu pánovi pravily, že jsme od televize a že natáčíme patnáctidílný seriál.
Jestiť na čase, abych vyjmenovala účastníky tohoto nebezpečného výstupu:
továrník Lacina (Vavřinec)
jeho choť, pí továrníková Lacinová
jejich 3 roztomilé dcerušky - též podle Laciny Přeslice
statkář Krásnohorský s chotí
syn jejich Robertek (Ríša, Theo)
mamzel Cecílie - vychovatelka

Dorazivše tedy na vrchol, rozprostřely dámy ubrousky do trávy a celá společnost skromně posvačila. Posléze jsme tančily prostonárodní tance (Pletla v kytku tozmarýnku, kolo kolo mlýnský, kanbkán). Natočili drámu o potrestání Robertka. (Mimochodem, Robertek byl velice roztomilý, neb si chytal motýlky.) Nad námi létala letadla, my jsme na ně mávali, oni na nás mávali křídly a všichni jsme se bavili. lidé, kteří přicházeli, si nás fotografovali a my jsme pózovali. Nakonec jsme u kamene označeného křížem zakopali poselství.
Při návratu strýc ve Vršovicích píchnul a lidi se svolávali. Výlet se nám líbil a slíbili jsme jej opakovati.
(Pí Lacinová seděla na kráteru, který jen tak tak nezačal soptiti.)
Byla pořízena filmová i fotografická dokumentace. Možno vidět v albu.
P.S. O kavylu nás poučil ochotný turista, který nám ho též utrhl. Též jsem natrhala pár květinek do herbáře.
Mamzel C. - vlastní rukou)

Neděle 26. máje roku tisícího devítistého sedmdesátého čtvrtého

den proslavený tím, že se uskutečnila
Expedice Oblík II.

Program byl narušen nemocí některých členů - otec Krásnohorský se slil, neb odpadl slepcem (po svařování), sl. Lacinová mladší se přesto zúčastnila.
Seznam účastníků EX O:
Družstva: Ahoj - Robertek Krásnohorský
pí statkářka Krásnohorská
mamzel Cecílie
Nazdar - p. Vavřinec Lacina
pí Lacinová
slečny Lacinovy (D. a E.)

a jako čestní hosté - kmet rodu K. Svatoch
Hana Hulenová
Jana Mayerová

ráno společnost vstala do dne poněkud zamračeného. Ihned všichni poklusem se shromáždili na trávníku - cvičišti, kde cvičitel kmet provedl rozcvičku, kterousnímala kamera.
Poté, úderem deváté, po pořízení dokumentace, se auta pohnula vpřed. Počasí se mezitím umoudřilo, slunko vysvitlo, ale na hřebenech vál silný nárazový vítr. Celá společnost, vyjma kmeta, vystoupila na vrchol. Zatkli jsme dvě naše vlajky - ahojáckou a nazdaráckou. Vykopali jsme poselství z loňského roku, přidali nové, umístivše je na totéž místo. (zde v kronice umný nákres)
sehráli jsme zápas ve fotballu, který se spíše podobal rugby. Posléze jsme se odebrali pod horu, kde jsme mírně posvačili čtyři kuřata a jiné chuťovky. Strýc otravoval místní cvrčky, lákaje je lehtáním z díry.
Je nutné, abych se zmínila o oblečení. Naše bratrská družstva se dohodla na jednotném kroji - šortky + pruhovaná trika, doplněná slušivými pokrývkami hlavy.
Expedice se velmi vydařila, zvláště když Ahoj (Lacina) píchl v Černčicích před cukrárnopu a musel měnit kolo.
Návrat byl úderem poledne.

Co je to? Fudžijama?
Ne!
To je náš Oblík!
cíl světoznámé, tentokráte již
III. Expedice O

¨čas: 25. 5. 1975
Černčice asi 9,15
pod horou: 9, 50
na hoře: 10, 15
klimatické podmínky: prší - semtam, T= -88°C vítr SZZ rychlost 260 km/h

V tomto roce se naše alpinistická společnost rozhojnila a bylo možno pozorovati vzrůstající životní úroveň lidu. Je to vidno z kvalitních oděvů (viz foto a film) a z hojnosti potravin (celkem 7 kuřat a fůra buchet s mákem zvané "cihly", demižon osvěžujícího perlivého nápoje atd. atd.).
Jedinou nechvalnou skutečností tohoto roku jest, že výprava vpravdě nesportovně oděná, nevystupovala strmou severní stěnou, ale využila pohodlnéhp turistického chodníčku. Na vrchol vystoupili tito příslušníci lepší společnosti (horních 10 000):

Ze zahraničí:
baron Esterházy - z Uher (cestou kočárem se projevil jeho záletný duch a ohnivá uherská nátura, neb zdravil všechny ženy, byť to byly většinou vetché stařenky, které vracejíce se z trávy, s údivem pokládaly dvoukolák , sledujíce ho (barona) obdivným pohledem.
doňa Inéz - ze Španěl - kteroužto představil společnosti Robertek, seznámiv se s ní na Riviéře v kasinu
miss Elisabeth - z Království britské koruny (příbuzná rodem s dceramui továrníka Laciny)
Domácí hosté:
Matěj Puškvrdle - myslivecký adjunkt (bezesporu nejlépe oblečený muž Království českého, měltě pravý cylindr a frak z anglického sukna)
máti jeho Hyacintha Puškvrdleová, vdova po knížecím myslivci
Našinci:
továrník Lacina Vavřinec
žena jeho Narcissa
dcery jejich Hortensie (byla velice smutná) a Constance

statkář Krásnohorský Bonifác (řečený Bóňa)
choť jeho Fleur
syn jejich Robert, vystudovav lékařství, stal se lékařem výpravy
mamzel Cecílie

Lékař výpravy musel několikrát zasáhnout. Mamzel Cecílie omdlela, a když se jí dostalo léku (rum tuzemský), omdlévala, dokud byla lahvinka plná. (Bohužel l. byla malá, a když se ostatní doslechli o náplni, omdlévali taktéž.)
Na vrcholu hory bzl první příchozí jat děsem při pohledu na nás, ani se k němu blížíme. další příchozí byli tak zaujati botanizováním, že nezabrali ani na volání: "Rejžo! Kde je rejža?" (Krásnohorská)
Při cestě tamo utrhl Puškvrdle výfuk, leč nikdo nepíchl.
Zakopali třetí poselství za zpěvu písně Čechy krásné, Čechy mé.
Unavená společnost se navrátila po poledni (slunce nestálo nikde, natož v nadhlavníku).